Vodní toky
Celou jižní částí rohateckého katastru protéká řeka Morava. Vlastní tok řeky Moravy vstupuje do Rohateckého katastru od Strážnice neupravovaným územím s několika zákruty tvořící meandry. Dále pokračuje regulovaným úsekem přes Rohatec k Hodonínu. V úseku mezí Rohatcem Kolonií a Hodonínem tvoří hranici mezi Českou a Slovenskou republikou. V minulém století prodělala řeka řadu významných změn. Většina toku byla zregulována s vyjimkou úseku mezi Bzencem Přívozem a Rohatcem, kde byly práce přerušeny druhou světovou válkou. Před regulací Morava vstupovala do vlastní obce obloukem v Rohatci Kolonii a byla využívána od 14. století k náhonu mlýna postaveného v blízkosti panského dvora a pily stojící na levém břehu. Tento hlavní tok Moravy začínal u Vnorov a nazýval se v minulosti Tečelec. V Rohatci se rozděloval na kamenném jezu k náhonu mlýna a do luk. Náhon, dnes již téměř vyschlý a nazývaný Mlýnská, je mylně považovaný za potok. Byl zřejmě jedním z hlavních toků. Za kamenným jezem se pak tok rozděloval na několik ramen v lukách a v části dnes nazývané Přívoz se zpět sléval s Morávkou, což bylo druhé řečiště vinoucí se od Vnorov kolem Strážnice a Petrova k Rohatci. Jedním tokem pak pokračovaly dalším obloukem k Hodonínu. Dvojí řečiště je vyznačováno i ve starých mapách jižní Moravy. To vše zmizelo při regulaci řeky, jejíž tok byl postupně napřímen do dnešní podoby. Posledním regulovaným úsekem byly zákruty v Kolonii a mezi Rohatcem a Hodonínem ve 30 létech. Lidé v rohateckém území vždy hospodařili a žili v úzkém sepětí s řekou Moravou, znali ji důvěrně i s jejími rozmary a chovali ji v úctě a vážnosti. Voda Moravy, než ji zničily odpady cukrovarů, byla rájem i zdrojem obživy mnoha rybářů. Při záplavách byla pohromou, pronikala hluboko do osídlených části, rozlévala se po okolních loukách, které však zúrodňovala náplavami. Byla i líhní ohromného množství komárů přenášejících nemoc s prudkými horečkami, nazývaná v našem kraji „Hodonka.“ Hodně Rohatčanů na ni zemřelo, dnes však již téměř vymizela. Zúrodněné louky byly zdrojem sena pro chov skotu v Rohatci i okolních vesnicích. Regulací bylo zabráněno záplavám, ale poklesem vody a jejím rychlým odtokem došlo k vysušení přirozených tůněk a jezírek a zazemnění ramen. Ve třicátých létech dokončil podnikatel Tomáš Baťa plavební kanál pro přepravu uhlí mezi Sudoměřicemi a Otrokovicemi doplněný důmyslným systémem příkopů, který sloužil k zavlažování luk. Voda byla ale bez potřebného humusu. Po jejich rozorání však tento závlahový systém ztratil význam. Rozoráním se rovněž rozrušila vodní rovnováha, neboť se ztratila přirozená nádrž vlhkosti. Vedle zemědělské výroby a hospodaření je Pomoraví významnou zásobárnou pitné vody obyvatel regionu. U Rohatce je několik zdrojů pro zásobování sdruženého vodovodu Hodonín a jeho okolí. Dnes je úsek řeky Moravy od Strážnice po Rohatec, zasahující podstatnou část rohateckého katastru, unikátní přírodní rezervací. Spolu s přilehlými lužními lesy je významným prvkem přírodního bohatství v okolí Rohatce. Celý úsek je také hojně využíván turisty na malých plavidlech a v úseku od hodonínského jezu po Soboňky (11 km) v letních měsících projíždí výletní loď. Postupně se opravuje Baťův kanál, kterým bude možno z Moravy od Hodonína přes Rohatec projíždět až do Napajedel. V současnosti je Baťův kanál splavný až po plavební komoru v Petrově.
Soboňkami protéká soboňský potok, vlévající se do Moravy a pramenící v lesích u Ratíškovic. V období sucha bývá často téměř bez vody. V minulosti sloužil jako náhon vodního mlýna u Soboněk.
Menší potok pramenící rovněž v lesích u Ratíškovic a protékající územím zvaným Roztrhánky je téměř bez vody a rybníčky, které napájel, jsou vyschlé.
